60. výročí založení klubu LTC Děčín

Vážené dámy, vážení pánové, přátelé a příznivci bílého sportu.

Vítám Vás všechny na slavnostním setkání u příležitosti šedesátého výročí organizovaného tenisu v Děčíně.

Někteří namítají, že tenis se hraje v Děčíně déle a mají pravdu. Ovšem náš tenisový klub – LTC Děčín opravu vznikl před šedesáti lety v roce 1947.

Co tomuto dnu předcházelo? V místě dnešních našich dvorců se hrál tenis již před válkou. Byl to tenis německý, český klub zde neexistoval. V dobách války se ale vytratil i ten a dvorce nejen že pustly, ale staly se s koncem válečných dnů skladištěm vyřazené vojenské techniky.

V tomto stavu je našel Gustav Plašil, tenisový nadšenec, který byl do Děčína převelen služebně firmou AEG. Ten nelenil a veškerou svoji energii věnoval navrácení kurtů jejich původnímu poslání. Našel podporu ve svém závodě i u místních orgánů, nakonec ale musel věnovat i své vlastní prostředky (vypůjčil si 50.000,- Kč), aby své dílo dokončil.

Jak do osvobozeného pohraničí přicházeli noví lidé, přicházeli i ti, kdo měli rádi tenis a tak se již na podzim roku 1945 hrálo. Přes problémy s materiálem (míčky byly velmi málo dostupnou potřebou), hráčů přibývalo a již na podzim se uskutečnil první turnaj za účasti borců z jiných měst, turnaj družstev místních továren a organizací byl potom vrcholem první sezony.

Vytvoření tenisového klubu se stalo nezbytnou nutností. Koncem roku 1946 vznikl přípravný výbor, aby o rok později spatřil světlo světa LTC Děčín – Podmokly. Jeho prvním předsedou se stal Dr.Širl, dalšími funkcionáři byli Madar st., Dědič, Novák, Dr.Pichl a Jaroslav Krofta.

Poslední jmenovaný byl vynikajícím hráčem, který patřil do první desítky v republice, v kraji neměl prakticky soupeře. Dalšími hráči prvního závodního družstva byli A.Zuch, J.Honsa, Řimek, Kozáková, Ivanovská, Tikal, Beranová, Mimi Kroftová a svůj talent prokazoval tehdy mladičký Čeněk Mencl.

V tomto období areál představovaly tři dvorce – dnešní 1 – 3. Jarda Krofta byl hlavním iniciátorem rozšíření areálu o dva dvorce – dnešní č. 4 a 5. K té čtyřce se přistavěly i tribuny, na kterých se při utkáních a turnajích sešlo dnes neuvěřitelných několik stovek diváků!! Dřevěná montovaná budova šaten a přírodní sprchovací zařízení už znamenaly určitý komfort.

Tituly krajských přeborníků mužů, žen i mládeže patřily v tomto čase děčínských borcům, v žebříčku republiky nechyběli v popředí hráči LTC Děčín-Podmokly. Byla to co do výsledků zlatá éra děčínského tenisu.

Bohužel netrvala dlouho. Únor 1948 přinesl nejen změny ve vládních orgánech, ale promítl se i do sportu. Tenis dostal nálepku buržoazního sportu, nedostával žádnou podporu. Investice roku 1947 byly na dlouho posledními. Pamětníci potvrzují vyprávění Jardy Krofty, jak nosil tenisovou raketu ukrytou pod kabátem, aby nikdo neviděl, že jde hrát tenis a aby se mu nedostalo špatné hodnocení do kádrových materiálů. Stejně se tomu neubránil, na to byl příliš známou osobností.

V Děčíně se preferoval pouze fotbal, ani hokej milost u nových pánů nenašel. I když se členové snažili udržovat tenisové dvorce v co nejlepším stavu, ne vždy se to dařilo. Na zimu se stalo z kurtů kluziště, které na jaře dlouho roztávalo a upravit poté dvorce bylo velmi těžké.

Nakonec někdo zapálil dřevěnou šatnu, která lehla popelem i se sociálním zařízením. Předsedou klubu v těchto těžkých podmínkách byl nezapomenutelný Jirka Pražský. Klub několikráte měnil svůj název – Sociakol, Baník a nakonec Lokomotiva. To bylo velmi šťastné spojení. V té době vyrůstá několik nadějných mladých hráčů a ti se starou gardou dávají událostem novou naději. Přispělo k tomu i určité politické uvolnění šedesátých let. V této době nejlepší děčínský hráč Čenda Mencl se stává předsedou klubu a ve své funkci setrval a pracoval neuvěřitelných 35 let.

Jmenujme ty, kdo se o renesanci klubu postarali jak na pozici hráčů, tak i funkcionáře. Vedle zmíněného předsedy Mencla to byli Zb.Krofta,W.Schiel st., J.Urbánek, R.Sťahel, Dr.F.Krofta, Mimi Kroftová, B.Schwarzová, J.Maštera, J.Pražský, M.Kouba, Dr.Mikš, J.Herclík, V.Jakubčák, sourozenci Honsovi a řada dalších.

V realizaci hlavních cílů klubu té doby – rekonstrukce dvorců a zvýšení prestiže děčínského tenisu významně pomohli i K.Špánek a B. Tschakert.

Období šedesátých let znamenalo pro klub cestu vzhůru nejen ve výsledcích hráčů, ale vytvořila se i vynikající parta všech členů, hráčů závodních i rekreačních. Dobrovolnou prací se podařilo vybudovat neuvěřitelné dílo. Velkou práci odvedl předseda klubu Č.Mencl, který nejen dokázal získat potřebné finance, ale organizoval i práci, které se účastnily desítky členů.

Nové oplocení na podezdívce, šatny mužů a sociální zařízení, zavlažovací zařízení, kompletní nová elektroinstalace, údržbářská dílna, kryté uložiště antuky a konečně nový tenisový dvorec (dnes č. 6) – to vše představovalo stovky hodin práce. Byl vytvořen základ dnešního stavu a pozvedl děčínské kurty mezi krajskou elitu.

Po sportovní stránce jsme opět vyrostli do popředí kraje, hrálo se o postup do vyšších soutěží. To umožnilo i pomýšlet na mezinárodní styky. Jejich organizací proslul Dr. Krofta, který využíval své jazykové schopnosti i organizační talent a tak jsme hráli v NDR, NSR, Rakousku a Maďarsku. Všechna tato setkání měla nejen vysokou sportovní hodnotu, ale vynikla i po stránce společenské jak u našich soupeřů, tak i u nás.

Nelze opomenout toho, kdo se o denní chod klubu staral nezapomenutelným stylem. Byl to správce dvorců Čeněk Mencl starší, který se svou manželkou vytvářel vynikající atmosféru mezi členy, byl výborným odborníkem na úpravu dvorců (jejich kvalitu oceňovali i hosté) a k tenisu přivedl řadu nových adeptů. Uměl poradit i těm, kdo měli nějaké osobní problémy.

V 70. a 80. letech pod hlavičkou TJ Lokomotiva se pozice klubu stabilizovala. Hrál se dobrý tenis i ve vyšší soutěži. Závodní družstvo doplnil nadějný dorostenec Milan Zadina, který v Pardubické juniorce podlehl až ve finále Ivanu Lendlovi ! Ještě věkem žákyně Jana Schielová úspěšně bodovala v celku dospělých a ve své kategorii patřila k republikové špičce.

Ing. Jiří Novák byl v té době hlavním iniciátorem výstavby nové klubovny, která spolu s venkovní terasou představovala místo častých setkání členů jak oficiálních, tak i neoficiálních. Vždyť na těchto místech sedávali členové klubu mnohdy dlouho do noci. Ing. Novák se v té době stal místopředsedou klubu. Lidskou kvalitu členů klubu prověřily dvě po sobě jdoucí záplavy, které způsobil Jílovský potok. Množství bahna zaplavilo dvorce i další zařízení klubu. Již po odeznění první vlny se řada členů klubu objevila na dvorcích a v neuvěřitelně krátké době se opět vše dostalo do těch správných norem. Bez velkých finančních nákladů se udělalo nevídané množství práce.

Největší akcí těchto let byla kompletní rekonstrukce hracích ploch všech dvorců. Tedy správně jen pěti č. 1 – 5. V roce 1989 byla odstraněna stará vrstva a položena úplně nová moderní technologie – to vše dodavatelských způsobem.

Devadesátá léta znamenala po sportovní stránce ústup z vydobytých pozic. Generace úspěšných hráčů předcházejících let zestárla a novou se nepodařilo vychovat.

Tenis je již dlouhou dobu celoročním sportem a kdo nemá zimní halu, zaostává. Snaha o její vybudování, ale stále vychází v této době naprázdno. Není ta správná situace ve městě, která by výstavbě nové haly nahrávala.

Tak se aktivita klubu vydala na cestu vybudování dalších nových tří dvorců v místech černé skládky za našimi dvorci. Fotbalový klub Pelikán, který začal toto prostranství využívat ke svému tréninku zahájil mediální přestřelku o tento prostor, ale nakonec neuspěl. Prostor získali tenisté a kombinací dobrovolné práce členů a dodavatelským způsobem získali další tři dvorce. Tahouny této akce byli především Dr. Horák , W. Schiel st. a Dr. Keil. V květnu 1999 byly dvorce slavnostně otevřeny. Ženy se dočkaly rozšíření svých šaten.

Začalo 21. století a dlouholetý předseda klubu Č.Mencl rezignuje na svou funkci a na své místo navrhuje Dr.P.Horáka. Ten byl jednohlasně do čela nového výboru klubu zvolen a doba před něj postavila úkoly a situace, které se zdály téměř nadlidské. Že se bude budovat konečně tenisová hala bylo již jasné. Ale, že se v pozdním létě roku 2002 příroda zblázní a nad tenisovými dvorci bude voda do výše šesti metrů, to nemohl předpokládat nikdo. Stalo se a povodeň tisícileté vody zaplavila vše, co klub více jak půl století budoval.

Když vody ustoupily, objevil se obraz zkázy. Klubovna vzala za své. Bahno na dvorcích bylo kontaminované, takže se musela odstranit nejen jeho vrstva, ale i antuka pod ním. Hala, která již načínala dostávat nadějné rozměry byla rovněž zaplavena a tak se pokračování v její stavbě zdrželo. Vlivem povodní nebyli k dispozici finanční prostředky na kompletní dostavbu. Psal se srpen roku 2002. Znovu řada členů klubu prokázala svůj vztah ke klubu a tenisu. Udělalo se opět nevídané množství práce. Bylo to ale asi naposledy.

Vedení klubu dokázalo získat potřebné finance, dvorce byly obnoveny a místo původní klubovny vyrostla nová.

Zajištění všech prací provedených po povodních v roce 2002 si vyžádalo značné finanční prostředky a za využití různých dotačních titulů,absolvování desítek jednání pro zajištění finančních prostředků a provozních kapacit mělo jediný cíl – vrátit zpět do užívání zázemí pro tenis ve velmi krátké době. Podařilo se. Letní sezóna roku 2003 byla zahájena včetně pořadatelství „Memoriálu“ tak, jako by klub ničivá povodeň nezasáhla.

Souběžně s finalizací prací na zahájení letní sezóny byla dokončena a uvedena do přechodného provozu i krytá hala. S vedením Města Děčína byla uzavřena dohoda o její dostavbě a uzavřena smlouva o správě a provozování haly.

Psal se rok 2006, tedy uplynuly pouhé čtyři roky od katastrofy v roce 2002 a Labe hrozilo znovu! Hladina Labe se zastavila ve výšce 8,85 m. Zkušenost z povodní roku 2002 spolu se znalostí rizikových míst, úzká spolupráce s atlety a navezení ochranného valu spolu s nestandardními opatřeními vodu na sportoviště nepustilo.

Nelze zapomenout i na naše partnery a přátele u kterých jsme našli v těžkých chvílích pochopení a pomoc. Dovolte mi poděkovat Městu Děčín, jeho vedení a primátorovi ing. Raškovi za projevený zájem a konkrétní pomoc ve chvílích, kdy jsme se na jím řízený úřad a jeho osobně obrátili. Mezi významné partnery v tomto smyslu patří i akc. spol. SČE, SaM Děčín, TERMO Děčín, CANABA, dále DOKOM FINAL pana Liesela, přátelé z LTC Lauda a celá řada dalších.

I po všech zmíněných peripetiích máme k dispozici krásný areál se soc. zázemím a devíti dvorci pod širou oblohou, tři dvorce pod střechou haly, která v těchto dnech dostává i patřičné zázemí. Provozujeme tenisovou školu, ve které ve 21 učebních skupinách 90 dětí pod vedením 6 instruktorů získává základní tenisové dovednosti. První družstvo se opět vrátilo do elitní krajské společnosti, nezaostávají ani mládežníci, na dvorcích se objevují nové talenty.

Není sporu o tom, že zejména v roce 2002 se rozhodovalo o další existenci našeho klubu, o tom zda bude pokračovat tradice klubu. To, že jsme dnes tady je důkazem toho, že jsme společně dokázali pokračovat v tradicích LTC Děčín založených na práci a nadšení našich předchůdců.

Dovolte mi vyjádřit srdečné poděkování všem členům, sponzorům i přátelům za pomoc a angažovanost při řešení úkolů, před které byl náš klub v uplynulých 60. letech postaven, tedy všem kterým nebyl a není osud a dění v klubu lhostejné a kteří svojí prací a pomocí projevili svůj vztah ke klubu a tenisu.

Věřím, že jdeme tou správnou cestou.

JUDr. Pavel Horák
předseda klubu