Zajímavá Vás jak tenisový klub vznikl a jak se vyvíjel?
Pak čtěte dále!
Novodobá historie tenisového oddílu v Děčíně se datuje od osvobození Československa Sovětskou armádou v roce 1945. V té době ještě neexistovala tenisová organizace. Na nynější ploše dvorců byly jen tři kurty, to znamená pouze pravá část nynějšího areálu. Na levé straně byly soustředěny vraky vojenských vozidel. Daleko více se dozvíme z vyprávění pana Gustava Plašila, který se zařadil mezi průkopníky bílého sportu v našem osvobozeném pohraničí.
Začátky tenisu v Děčíně zaznamenané G. Plašilem: „Mé informace se týkají období od r. 1945, když jsem byl ihned po skončení 2. světové války se skupinou zaměstnanců AEG Praha přeložen do Podmokel za účelem převzetí výrobního závodu AEG Podmokly (bývalá Desta).
Byl jsem již tenkrát ve svých 27 letech nadšeným hráčem a propagátorem tenisu a moje první prohlídka města, v němž jsem předtím nikdy nebyl, byla vlastně hledáním sportovišť. Měl jsem štěstí, a proto jsem se do Podmokel Želenic brzy přestěhoval i s rodinou. Stal jsem se „pověřencem“ místního národního (tenisového) tělovýchovného výboru pro tenisový sport v Děčíně. A tím to všechno začalo. Je nesporné, že v Podmoklech se hrál tenis již před rokem 1945. Jednalo se ovšem zřejmě o německý klub, který měl k dispozici malou klubovnu a tři dvorce.
V roce 1945 jsem tato sportoviště nalezl ve velmi zpustošeném stavu, neboť sloužilo nacistické vojenské posádce k účelům očividně netenisovým. Poněvadž se však jednalo o oplocený rovný pozemek se zděným domkem, který bylo třeba jen opravit, aby mohl být vrácen svému původnímu účelu, podnikl jsem ihned vše potřebné pro „zavlečení“ tenisu do Děčína. Hledal jsem zájemce o tuto hru. Bylo jich zpočátku málo, ale našli se. Vzbudil jsem zájem u vedení a závodní rady podniku AEG, našel jsem firmu ochotnou vyrobit antuku rozdrcením starých cihel a zajistil jsem u Okresní správní komise v Děčíně souhlas k využití pozemku pro sportovní účely. Podporu jsem našel i u formující se tělovýchovné organizace a u Svazu mládeže. Byl jsem zpočátku sám, ale dílo se s porevolučním elánem a za pomoci vlivných činitelů v Děčíně dařilo. Měl jsem podporu především v tehdejším řediteli AEG Ing. Vaňkovi a předsedovi OSK Děčín Dr. Doležalovi. Bylo třeba hlavně od základu obnovit antukový povrch, podklad, jak se ukázalo, měly dvorce dobrý. Pro položení kvalitní antukové vrstvy jsem získal odborníka z Prahy, Karla Herziga, který tuto práci provedl velmi pečlivě k plné spokojenosti. Sám pak zůstal v Děčíně a pracoval nějaký čas na dvorcích jako správce.
Potíž byla jen s financováním stavby dvorců. Vedení továrny AEG přes počáteční příslib odmítlo uhradit hned první větší fakturu za antuku a také i všechny další účty a vyúčtovala mé osobě dokonce náklady za dopravu materiálu. Tak jsem byl tedy přinucen k „soukromému tenisovému podnikání“.
V Praze od jiného tenisového nadšence, svého přítele F. Kutiny jsem si vypůjčil 50.000,–Kč a soukromou cestou jsem rychle uvedl dvorce do provozu. Využil jsem k tomu všech dostupných cest. Na dvorcích pracovali za úhradu např. i němečtí zajatci ze sběrného tábora na Starém městě. Podařilo se mi brzy zajistit solidní zařízení šaten a dvorců, vodu, osvětlení, sítě apod. Dvorce měly svého správce a k dispozici byl i učitel tenisu. Již na podzim r. 1945 se v Podmoklech hrál tenis a v zimě na dvorcích bruslilo.
Náklady na údržbu dvorců však byly i přes určitou materiální podporu závodu značné. Byly hraženy „soukromým podnikáním“ ze vstupného na kluziště a tenisovými poplatky od hráčů. Tenisové dvorce byly i prvním poválečným hokejovým hřištěm v Děčíně. Pořídil jsem solidní hokejové osvětlení a nízké mantinely. Na tomto kluzišti bylo odehráno mnoho utkání podmokelských hokejistů vedených J. Holingerem. Na podzim roku 1945 byl již na dvorcích uspořádán 1. tenisový turnaj za účasti hráčů z Prahy, Teplic a Děčína. Ceny věnované vítězům byly na tehdejší poválečné poměry velmi lákavé např. el. Vysavač AEG, el. Žehličky a čokoládové bonboniéry Rieger.
Tenisové turnaje pak byly pořádány v Děčíně každoročně a byly velmi populární a četně obesílané. Svá první turnajová vítězství slavila v Podmoklech tehdy neznámá Marie Mezerová. Tenis se v Děčíně rychle uchytil, zájemců přibývalo a jevila se naléhavá potřeba organizované klubové činnosti.
K prvním hráčům Plašilovi, Rudererovi, Solanskému, Markovi, Solanské, Kozákové, Pichlavé, Ivanovské přibyli kvalitní hráči Krofta, Zuch, Honsa, Římek a další.
Již v roce 1946 se uskutečnilo mnoho přátelských meziměstských utkání především s tenisty Teplic, Ústí n. L., Střekova, Litvínova, Rumburku a dalších měst vč. Prahy. Sluší se poznamenat, že tehdejší utkání byla vždy pěknou společenskou událostí, při níž se hostům vždy dostalo na dvorcích pohoštění připraveného hráčkami, resp. Manželkami hráčů. Bylo tomu tak i na dvorcích soupeřů. Po uvedení dvorců do provozu zájem o tenis rychle stoupal a již v závěru roku 1946 byl založen Lawn – Tenis – Club Děčín – Podmokly, který měl již v 1. roce své existence asi 70 členů z nichž množí byli již zkušenými funkcionáři. U zrodu tenisového klubu stáli mimo zmíněných hráčů nadšení pracovníci Dr. Širl, Madar, Dědič, Fr. Novák, Dr. Pichl. Čestnými členy byli funkcionáři ONV Děčín Dr. Doležal a Vlad. Plašil. Prvním předsedou byl Dr. Širl jednatelem Solanský.
LTC Děčín – Podmokly patřil hned k předním tenisovým klubům kraje. K dosavadním oporám družstva Kroftovi, Zuchovi, Plašilovi a Honsovi, Kozákové a Ivanovské brzy dorostli vlastní odchovanci Č. Mencl, Dvořák, Madar, Vorel, Beranová, Vorlová, Květanová, Sojková a řada dalších Krofta, Zuch, Mencl získávali pravidelně tituly krajských přeborníků. Při různých neorganizacích se několikrát změnil i název klubu resp. Oddílu na Sokol, Sociakol, Spartak, Železničáři, Lokomotiva.
Aktivita původního LTC byla veliká. Tři dvorce brzy nestačily, a proto již v roce 1947 bylo započato s rozšiřováním areálu a rovněž šatny musely být rozšířeny o prostorný dřevěný barák lágrového typu.
Děčínský tenisový oddíl byl od ranného začátku své činnosti v Severočeském kraji uznáván a měl vždy svoji váhu pro svou aktivitu, schopnosti svých funkcionářů, kvalitu svých dvorců a dobrou sportovní úroveň hráčů. To však jsou skutečnosti, které jsou všem známy a platí ostatně dodnes.
Byla to doba přelomu 40. a 50. let, doba ze sportovního hlediska nejúspěšnějšího účinkování klubu v soutěžích družstev i jednotlivců, Krofta, Mencl a Beranová patřili v té době mezi deset nejlepších v republice. Když se navíc závodní družstvo posílilo o teplického L. Tikala, výborného deblového specialistu a M. Kroftovou, stalo se účastníkem druhé nejvyšší celostátní soutěže v té době – II. ligy. Účinkování tohoto družstva se pojí s nezapomenutelnými sportovními zážitky.
Jak plynula padesátá léta, stále více se ale negativně projevovaly důsledky poúnorové politiky. Tenis byl označen za „buržoazní sport“ s plným dopadem na jeho činnost. Dnes se tomu můžeme jen usmát, ale faktem bylo, že někteří kádrováci považovali jen členství v tenisovém klubu za přitěžující okolnost. Řada členů tehdy v obavách o své postavení v zaměstnání náš klub opustila.
Za této situace bylo velmi obtížné finančně zabezpečit potřeby klubu. Navíc tenis nebyl olympijským sportem a tak nemohl počítat s dotacemi pro svou činnost z centrálních zdrojů. Nebyly prostředky ani na dostatečnou údržbu sportovního zařízení a to se muselo projevit na jeho stavu. Celý areál za ta léta zchátral. A to i přes to, že se řada členů velmi obětavě a samozřejmě zdarma snažila udržet to, co se podařilo v předchozích letech vybudovat.
To se pochopitelně odrazilo i ve sportovní činnosti. Vysokou výkonnost nebylo možné udržet. V Děčíně se hrál v šedesátých letech jen tenis na krajské úrovni. V polovině této dekády krize vyvrcholila. Bylo třeba něco udělat, protože stav sportovišť a zázemí byl již v takovém stavu, že hrozil zánik tenisového sportu v Děčíně vůbec. Bylo štěstím, že v té době dorostla do nejlepších let celá generace těch, kteří začínali jako děti, kdy LTC Děčín – Podmokly byl na výsluní severočeského tenisu. Byl zvolen nový výbor, který si vytkl za cíl zrekonstruovat celý areál a přivést děčínský tenis tam, kam patřil – do krajské špičky a postoupit do vyšších celostátních soutěží. Je třeba říci, že k tomu měl přispět i určitý politický posun v období před rokem 1968.
Mimořádnou a nebývalou aktivitou členů klubu se podařilo v letech 1966 – 68 záměr rekonstrukce uskutečnit v tehdejší „akci Z“, kam byla stavba zařazena vlastně až těsně před dokončením. Mnozí obětavci zde odpracovali zdarma i několik stovek hodin.
Spolu se zlepšenými materiálními podmínkami rostla i sportovní úroveň a v sedmdesátých letech si děčínský tenis opět vybojoval vyšší soutěže a postoupil do divize a posléze národní ligy, kde působil s převážně vlastními odchovanci. Vedle nestárnoucího Č. Mencla, který pamatoval ligové boje před dvaceti lety, zde hráli R. Sťahel, J. Maštera, W. Schiel, M. Zadina, J. Honsa se svou sestrou Janou, Zb. Krofta a další.
Velkou pohromou pro klub byly dvě povodně na Jílovském potoce. Hovořilo se tehdy o stoleté vodě. První z nich v roce 1979 celý areál značně poškodila, zejména hrací plochu, kdy bylo celé podloží zaneseno bahnem. S velkým úsilím se ještě v témže roce podařilo uvést dvorce do provozu. Když se však po několika letech (1987) stejná katastrofa opakovala, bylo nutné celou hrací plochu úplně vyměnit. To se ale podařilo až v roce 1989.
Období 80. a 90. let lze po sportovní stránce charakterizovat jako ústup z předních pozic nejen celostátního, ale i krajského hlediska. V té době se totiž stal tenis již plně celoročním sportem. A protože v Děčíně není žádný regulérní krytý tenisový dvorec, handicap závodních hráčů byl více než patrný a projevil se na poklesu výkonnosti oproti ostatním. Pronájem sportovní haly v jiném místě byl z finančního hlediska neúnosný a časově náročný. Proto byli nejlepší hráči z klubu uvolněni.
Před třemi lety se nám podařilo za pomoci města vybudovat nové tři dvorce. Máme jich nyní devět a lze říci, že to již pokrývá potřeby klubu. Toto rozšíření hrací plochy bylo jistě vrcholnou akcí posledních let. Nebyla to ale akce jediná. Můžeme hovořit i o dalších zlepšeních, provedených postupně vlastními silami, financovaných převážně ze zdrojů klubu. Dnešní areál je komplexně vybaven a připraven poskytnout své prostory každému, kdo má opravdový zájem o tento krásný sport.
© Čestmír Štěpán, LTC Děčín
